„Díky AI můžeme vyhodit všechny dodavatele a postavit si všechno sami.“ To je teď nejžhavější názor v enterprise IT. Jenže tenhle příběh už jsem slyšel.
Ten vzorec se opakuje každou dekádu. Outsourcing: levnější, rychlejší, není to náš problém. Pak insourcing: strategické, potřebujeme kontrolu. Pak zase zpátky. Agile měl navždy nahradit vodopád. Cloud měl definitivně odstavit on-premise. Pokaždé se kyvadlo vychýlí příliš daleko a pak se koriguje.
A jsme na začátku dalšího výkyvu.
Svůdný příběh
Ten příběh je lákavý: AI zvýší produktivitu vývojářů desetinásobně, přepíšeme legacy systémy za rok, nepotřebujeme dodavatele ERP, CRM ani systémové integrátory. Stačí najmout dva AI inženýry a dodáme si všechno sami.
Vsadil bych si proti - a tady jsou důvody.
Pomalost velkých firem nepramení z technologie. Pramení z organizace. A to se nezmění tím, že Claude umí vychrlit hromadu kódu.
Řízení rizik, compliance, bezpečnostní revize, change management, sladění stakeholderů. Tohle všechno existuje proto, že velké firmy mají hodně co ztratit. Na tom nic nemění fakt, že model umí generovat kód.
Nevděčná práce, do které se nikomu nechce
AI nevyřeší organizační složitost, dokud firmy nepřestaví své procesy jeden po druhém: vyjasnit standardy, definovat, co je a co není povolené, a tato rozhodnutí zakódovat do agentů, kteří je vykonávají rychleji než lidé. To je mravenčí, nevděčná práce. A většina firem s ní ještě ani nezačala.
Moje predikce: za 12 až 18 měsíců uvidíme výkyv zpátky. Argumenty pro zdravou kombinaci vlastní kapacity a externích partnerů nezmizely. Pořád tu jsou. Znovu se zviditelní, jakmile první vlna projektů typu „postavíme si všechno sami“ narazí na zeď enterprise reality.
Kyvadlo si vždycky najde střed. Nevyhrají firmy, které se vychýlily nejdál, ale ty, které rychleji našly rovnováhu.
Pokud zvažujete, kde má vlastní vývoj s AI smysl a kde se vyplatí partner, napište mi. Rád pomůžu tu rovnováhu najít dřív než metodou pokus-omyl.
